15.2.2020 se kočičce Prettry narodila 3koťata – vrh „J“, všechna jsou již v nových domovech.
Jodie – kočička- blue kolorpoit – v novém domově
–
Jonah – kočička – blue mitted s kresbou – v novém domově
Jasper – kocourek? – blue bikolor – v novém domově
Koťata vyrůstají po celou dobu v naší společnosti a společně s ostatními kočičími členy domácnosti. Při odchodu do nového domova jsou zvyklá baštit granulky i masíčko. Samozřejmostí je i používání kočičích záchůdků a škrábadla.Koťata od nás odcházejí nejdříve ve věku 14 týdnů, 3x odčervená, 2x vakcinovaná, kastrovaná, s malou výbavičkou do prvních dnů v jeho novém domově.{nl} Všechna koťata mají průkaz původu. Samozřejmostí je kupní smlouva se zárukou. Po příchodů do nových domovů se většinou velice rychle adaptují. Úzce spolupracujeme s veterinární lékařkou a homeopatkou MVDr Simonou Müllerovou (www.trojskykun.com) . Celý chov je pod veterinárním a homeopatickým dohledem. Koťata dostávají od narození homeopatika podle typologie matky, průběhu porodu a vývoje jednotlivce. Provádíme prevenci proti virózám a homeoticky podporujeme imunitu a harmonický vývoj kostry, posílení orgánů a vyrovnanou psychiku. Matky jsou připravované na březost ještě před říjí. Dostavaji harmonizačni homepatika na psychiku a zdraví.{nl} Pani dr. všem, dospělým i koťatům pravidelně kontroluje čakry, meridiány, sestavuje alternativní prevenci.Při každém očkování má každé kotě kompletní prohlídku podle veterinárních pravidel, ale i alternativní kontrolu čaker, meridiánů a pentagramu. Homeopaticky snižujeme nežádoucí , vedlejší účinky vakcín. Cena koťátek na mazlíka je 10000,- až-14000,- Kč podle konstituce, povahy, barvy a výstavních přepokladů. Nejdražší koťata jsou nadějná výstavně, exterierově i povahově. Sleva je v případě méně atratkvní barvy, slabši kostry..Pokud má kotě vadu vylučující z chovu, odpovídá tomu i jeho cena. Majitel je vždy dopředu upozorněn na přednosti a nedostatky.
Napište mi : sedovav@volny.cz ,
Vrh „I“ v nových domovech
Vrh „CH“ v nových domovech.
r
Vrh „F“ – Všechna koťata už mají nové dmovy.
Vrh „G“ – v nových domovech
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Smutná zkušenost z roku 2010 :
Máme smutnou zkušennost a chtěla bych se o ni s vámi podělit. Umřelo nám koťátko ve dvou měsících věku. Úplně přesně to nemohu tvrdit, protože to neví ani doktoři, ale pravděpodobně důvodem byla alergická reakce na mravence, kterého slízl a který ho v tlamce kousl. Koťátku velmi otekla hlavička a i přes snahu vet. lékařů na klinice vznikl zánět v celém těle. Otok způsobil postupně uzavření jícnu a stupňující se obtíže s dýcháním. Léky nezabíraly a kotě do tří dnů boj o život vzdalo.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Mýty a nepravdy o kastraci koček
Kastrační program KasPro sestavil 9 nejrozšířenějších mýtů o kastraci koček a kocourů. Které to jsou a jak projekt funguje?
Jen málokteré aktivistické téma je opředeno tolika mýty, polopravdami a nepravdami, jako právě kastrace. Většina těchto legend pochází z původního místa výskytu, tedy vesnic. To však neznamená, že městská aglomerace je od tohoto nešvaru oproštěna. Naopak, spousta těchto předpotopních názorů je akceptována i ve městech a to z důvodu, že člověk si raději racionalizuje vlastní neinformovanost a tendenční zvyklosti.
Začátek těchto mýtů pochází z klasické neznalosti nejen problematiky svévolného množení v rámci vesnických usedlostí, ale především z chápání zvířete jako věci nebo prostředku vlastního prospěchu (chytání myší atd). Takovýto přístup vlastně ani neumožňuje snahu takovému zvířeti porozumět a zabezpečit mu potřebnou péči. A tak se z generace na generaci předával komplex těchto předpotopních názorů, které jsou v naší společnosti zakořeněny tak pevně, že ani nejpokročilejší doba plná revolučních poznatků není schopna tohle paradigma efektivně zvrátit. Projděme si alespoň ty nejtradičnější a nejzábavnější mýty o kočkách a kastracích rovnou doplněných o skutečné informace:
Mýtus č.1 : Kastrace je proti přírodě.
Většina lidské činnosti je proti přírodě, i kdyby to bylo pouhé koexistování bez zásadnější zátěže planety. Lidská činnost bude vždy nést nesmazatelný dopad na životní prostředí a přírodu, takže je paradox zmiňovat zrovna kastraci, když se lidstvo denně dopouští mnohem horších zvěrstvech, které jsou ovšem legitimizovány systémovými i společenskými zájmy. Kastrace je především redukce utrpení vytvořené člověkem.
Mýuts č.2: Kočka by měla mít alespoň jednou za život koťata.
Tohle zní jako nějaké otřesné genderové klišé plné rozmnožovacího předurčení. A je to pochopitelně nesmysl. Ačkoli jsou kočky vlastně přírodou naprogramované stroje na rozmnožování, není žádný důvod proto, aby kočka musela mít (skutečně zde není zdravotní ani jiný benefit), byť jen jednou, koťata. Stačí na to jít matematicky. Z jednoho vrhu vznikne 1-12 koťat, které za předpokladu že z nich vyrostou dospělé kočky a každá by měla mít podle tohoto mýtu alespoň jeden vrh o 1-12 koťatech. Tímto přístupem bychom de facto legitimizovali neopodstatněné množení a každý schopný matematik si dopočítá, kolik by to bylo za rok a více let zvířat, která budou zbytečně vystavena utrpení.
Mýtus č.3: Pokud kastrovat, tak až po první říji.
Zde nám komplikují situaci někteří chovatelé a také stále velká skupina veterinářů, která tvrdí, že vhodnou dobou ke kastraci je období po první říji. Tohle je známý přežitek, jenž se vyučoval na školách v období komunismu, takže se k němu hlásí především starší veterináři. Opakem kastrace po první říji je tzv. raná kastrace, která se dá provádět v závislosti na váze cca od dvou měsíců, což spousta lidí nazývá týráním. Zatímco vystavit kočku i koťata dalšímu utrpení se jako týrání nejeví, protože je to etablovaná zvyklost? Faktem ale zůstává, že neexistuje žádná studie, která by byla schopná prokázat „závadnost“ kastrací v raném věku a také zdravotní benefity jsou nezanedbatelné (lepší reakce mladého organismu na zákrok, předejití hormonálních změn a zatížení organismu v době říje atd.) Zatímco se celá řada tuzemských doktorů drží starých učebních vzorců, všude ve světě se provádějí rané kastrace zcela běžně a bez pobouřených názorů společnosti. Pokud bychom tenhle mýtus měli dotáhnout do absurdna, vždy veterináři můžete říct, že kočka už první říji měla, což se nezřídka děje u pětiměsíčního zvířete, takže prakticky sedm měsíců staré kotě už může mít vlastní vrh. Tolik tedy ke zpátečnickému pohledu na první říji.
Mýtus č.4: Kastrace má neblahý vliv na tělesný vývoj kočky.
Toto tvrzení se nejčastěji opírá o dopad na konstituci těla nebo na vývoj močové trubice, tedy opět narážíme na konflikt s ranou kastrací. Co se vzrůstu týče, z vlastní zkušenosti máme potvrzeno, že časně kastrované kočky jsou naopak větší a statnější a mají kvalitnější srst. Je to logické, neboť kočka, která nemusí dávat energii do rozmnožovacích procesů, ji spolehlivě ušetří pro vlastní růst, výživu kostí a srsti. Samozřejmě se nabízí řečnická otázka, proč by někdo, komu jsou kočky lhostejné, řešil jejich vzrůst, ale to už je takový kolorit, že se v rámci diskuze používají i paradoxní argumenty. Co se vývoje močové trubice týká, k tomuto argumentu se uchylují opět veterináři, co mají problém s ranými kastracemi. Tvrdí, že časně vykastrovanému zvířeti se nedostatečně vyvine močová trubice, takže trpí na močové kameny atd. Jenže přesně opak je pravdou, kočka, která má močové kameny, je nikdy nemá kvůli úzké trubici, takže zde je potřeba řešit primární důvod vzniku kamenů a ne se odvolávat na nesouvisející kastraci.
Mýtus č.5: Kastrace se netýká kocourů.
Na reprodukci musejí být dva. Kočka není samosprašná, takže ke vzniku potomstva je zapotřebí koček i kocourů. Jenže zatímco kočka bude v rámci říje březí jen jednou, šikovný alfa kocour zvládne úspěšných spojení klidně několik v ten samý večer.
Mýtus č.6: Vykastrovaná kočka zleniví a přestane lovit myši.
Kočka je tělem i duší rozený predátor a loví vše, co se hne a zdaleka to nejsou jen myši. Kočky loví ze dvou důvodů, buď jako zdroj potravy, ale mnohem častěji pro zábavu. Představa, že by kočka ztratila zájem o jídlo i zábavu, se jeví značně nepravděpodobná, takže to opět vypadá na tendenční výmluvu k vlastní nezodpovědnosti. Naopak téměř s jistotou můžeme říct, že kastrovaná kočka zmenší svůj radius pohybu, takže bude spíše lovit v blízkém okolí, než na druhé straně vesnice, kde může být vystavena dalšímu nebezpečí.
Mýtus č.7: Chování kočky se po kastraci změní.
Tohle není mýtus, ale vítaný fakt. A je to také jeden z důvodů, proč se kastrace také dělají a to zejména u kocourů. Ti mají nejen v době říje specifické chování jako je značkování „teritoria“ (tím však může být chápán i váš obývací pokoj v případě domácí kočky, nebo značení venkovních částí vašeho domu u koček venkovních) nebo rvačky v rámci námluv. Ani jeden z projevů není nic, o co byste stáli, takže za tyto druhotné změny chování může být člověk spíš vděčen, než je používat jako kastrační protiargument.
Mýtus č.8: Všechny koťata se dostanou do nových domovů.
Některé země jsou tak pokrokové, že požadují kastraci všech koček, které nejsou určeny k zájmovému chovu podléhajícímu chovatelskému řádu příslušných organizací. Dokonce i u nás se v osvětových kruzích chápe každý, kdo umožní nekoncepční rozmnožení kočky, jako obyčejný množitel, i když nemusí přímo naplňovat podstatu množírny. Většina lidí se takového množení dopouští kvůli nevědomosti a díky etablovanosti těchto mýtů, které legitimizují množení kočky jako něco zcela běžného či dokonce roztomilého. Pravdou je, že každé takto „vyrobené“ kotě zabírá místo jiné opuštěné kočce z ulice nebo útulku. Všichni, kdo ať už vědomě nebo nevědomě množí, jsou částečně zodpovědní za neutěšenou situaci na ulicích, v útulcích i dočaskách (dočasných domovech). V neposlední řadě takto nezodpovědný člověk dává z rukou většinou nekastrovaná zvířata, která svým reprodukčním cyklem přispívají k začarovanému kruhu.
Mýtus č.9: Kastrace je drahá.
To i některá auta. Není potřeba podstoupit kastraci u nejdražšího veterináře v okolí. Stejně jako když si vybíráte výrobek nebo službu, děláte si rešerši cen. Některé kastrace mohou být i násobně dražší, než jiné, ale to se bez zeptání nezjistí.